Reference

Andrea H., Praha

Jako máma a vystudovaná psycholožka si velmi pečlivě vybírám učitele a lektory pro své synky. Když byly staršímu synkovi necelé dva roky, chtěl chodit mezi děti, proto jsme hledali vhodný kroužek. Naštěstí jsme potkali hudební hrátky Honzy. Spojoval rytmyzování, zpívání, pohybové hry a hříčky a děti to velmi bavilo. Honzova neutuchající energie, vřelý vztah k dětem a velká zásoba nápadů a aktivit mě fascinovala. V záplavě "přelaskavých paní učitelek" působil vtipný a normální mladý kluk jako zjevení. Máme zkušenosti i s renomovanou hudební školou Yamahou či ZUŠ, ale potvrdilo se nám, že vše je o lidech a na malé děti je Honza nej.

Honzův kroužek u nás velmi zafungoval jako funkční rozvoj smyslu pro melodii, rytmus a pohyb, jako první vlaštovka budoucího směru, který Honza vhodně rozvíjel. Syn se dále věnoval hudbě a pohybu v souboru lidových písní a v základní umělecké škole, dnes je z něj velký kluk, tancuje akrobatický rokenrol, hraje na baskytaru a některé Honzovy písničky umí dodnes.

Jana Průchu jsem poznala v době, kdy byl zdravotním bratrem v soukromém zdravotnickém zařízení - gynekologické ambulanci MUDr.Eleny Figurové, kam jsem docházela jako internistka na různá interní vyšetření.

Tehdy jeho vztah k pacientkám, těhotným i pacientkám gynekologické ambulancei k nám, spolupracujícím kolegům, přesahoval jeho odbornost a popis práce. Kromě vysoké profesionality znám Jana Průchu i jako vnímavého posluchače a člověka vždy ochotného a připraveného přispět k řešení krizí i vytrvalého a přesného v plnění každodenních pracovních povinností.

Kromě stabilního výkonu jsem si vážila i jeho flexibility a schopnosti přesahu, který mimo jiné vedl i k tomu, že se nestal obětí syndromu vyhoření, ale, naopak, pomáhal kolegům aby nevyhořeli, ale nacházeli v práci kromě uspokojení profesního i prostou radost.

V dalším období změnil Jan Průcha zaměření na práci s dětmi.
Sám jako otec vzdělává své děti v hudbě, zřejmě i proto začal spolupracovat s Mateřskými školami i s rodiči dětí, které se s hudbou teprve začaly seznamovat.

Jednoduchými, hravými a přitom velmi hudebně i rytmicky zajímavými soutěžemi, vyprávěními a pohybovými hrami přiváděl děti individuálně i ve skupině k hudbě, a to nejen k té "dětské", ale i k hudbě vážné. Vždy trval na tom, že hudební talent má každé dítě a pomáhal, s respektem k individualitě dětí, tyto schopnosti rozvíjet a dětmi samými si svou schopnost uvědomit a vlastní talent používat.

Jeho přirozená autorita v žádném případě neomezovala jeho humor, otevřenost vůči malým i jejich rodičům, důslednost a preciznost v práci na rozvoji hudebních dovedností dětí. Jeho přirozený - i vírou a spiritualitou podpořený - smysl pro spravedlnost byl zřejmý nejen dospělým, ale právě dětem, které ho milovaly a s radostí následovaly právě proto, že není "přísný", ale spravedlivý a hluboce laskavý a naslouchající člověk a vychovatel.

Jan Průcha objevil při své práci magickou moc hudby pro rozvoj nejen dětí samotných, ale i pro rozvoj dětského vztahu k sobě, vrstevníkům, rodičům a autoritám. Nedělí hudbu na "vážnou" a "populární", ale na krásnou a harmonickou a "tu ostatní" a učí děti tento rozdíl vnímat a rozlišovat.

Hudba jako nástroj či kapka - jeho slovy "štamprle" krásy, jako "rozpouštědlo masek", "tmel" skupiny, hudba jako "drama", jako rytmus pro tanec i hru, hudba jako příběh, hudba jako nástroj k diagnostice bolestí i radostí duše dítěte i jeho rodiče...tím vším se hudba v podání a za účasti Jana stávala dětem i jejich vychovatelům.

Jan se učil, učí a bude učit spolu s dětmi, umí se dívat na svět jejich očima, přechází plynule z pozice "učitel" do pozice "spoluhráč". Pozorovat ho při práci s dětmi bylo fascinující a velmi inspirativní.

To, co dle mého Jana Průchu vyjadřuje asi nejlépe je spojení srdce muzikanta, kreativita a nekonečná trpělivost v naslouchání a účinné pomoci.

Ať byl zdravotníkem, učitelem hry na flétnu, kytaru či další nástroje nebo "jen" důvěrníkem pacientek, dětí, kolegů a přátel, Jan Průcha, byť snad ten nejotevřenější člověk, kterého znám, vždy překvapuje šíří, hloubkou a pokorou, s jako přistupuje ke každé lidské bytosti bez ohledu na její věk, náladu či okamžitý fyzický či psychický stav.

Velmi si jej vážím.

MUDr. Kateřina Cajthamlová

Divadlo Bořivoj & Mirka Vydrová
Divadlo Bořivoj je profesionální nezávislá skupina. Využívá různé formy divadla – loutkové, činoherní, divadlo ve výchově, improvizaci, hudbu.
www.divadloborivoj.cz

Milý Honzo, máme velké štěstí, že s námi spolupracuješ. Nejenom, že jsi zdatný v technických záležitostech, programování i mediích. Tím, že jsi sám kumštýř, hudebník , psavec poezie a vůbec tvůrce, dokážeš pochopit ,vnímat a také respektovat i naši vizi a společně ji můžem dotvářet!  A navíc - Tvoje nahlížení na práci s dětmi je dost blízké i našemu pohledu na divadlo pro děti, pedagogiku i muziku. Jsme rádi, že Tě máme ... za Divadlo Bořivoj   napsala Mirka Vydrová