Co jsem zač

Svou práci s dětmi a rodiči chápu především jako tvoření nových podnětů pro rozvoj vztahů v rodinách, které jsou čím dál více deformované společností, ve které žijeme.

Dětství jsem strávil částečně v Praze, ale hlavně na Vysočině, jejíž sychravá krása se do mě nenávratně zapsala. Mám skvělé rodiče se vztahem k přírodě, hudbě, myslivosti, rybaření, ale i k technice. Po mém otci jsem muzikant. Životní cesta mé matky je pro mě škola. Začal jsem ji chápat a doceňovat teprve v dospělosti s příchodem skutečně těžkých situací spojených s rodinou a dětmi (sám mám dvě).

Nejsem terapeut ani učitel, i když používám psycho a muziko-terapeutické techniky a postupy a v podstatě učím.  Jsem především muzikant a komediant, který se snaží dělat svou práci poctivě. A posláním kumštu je v mém případě kultivovat lidské srdce krásou, která je skrytá v hudbě, poezii a ve vztahu (dialogu s dítětem).

Práce, kterou dělám, se ale samozřejmě nedá vykonávat bez určitých znalostí a zkušeností z oblasti lidského psyché. Tyto se mi dostaly především prostřednictvím mých učitelů dramatiky a muzikoterapie, studiem na Pražské vysoké škole psychosociálních studií, seminářem u Zdeňka Šimanovského a studiem Střední zdravotnické školy a praxí v nemocnici.

Během praxe ve zdravotnictví jsem se obeznámil s lidským srdcem tak, jak by mi to nedala žádná škola na světě. Byl jsem u řady narození ale ještě více jsem dělal společnost lidem umírajícím. Pracoval jsem v Nemocnici pod Petřínem, v zubní ordinaci, na bývalé gynekologicko-porodnické klinice. Během civilní služby jsem pečoval o mentálně postižené lidi v Ústavu sociální péče v malé vesničce u Berounky. Odtud jsem si odnesl další neocenitelné zkušenosti.

Po mém "zdravotnickém" období jsem začal učit muziku v soukromých školkách, školách (Little Bear, International Montessori School of Prague) a zařízeních pro děti (Mami studio, DC Domeček), začal jsem vyučovat hru na kytaru, flétnu a foukací harmoniku.

Zde jsou jména mých učitelů:

Pan Miroslav Sekáč mě učil od pěti let na housle. Dal mi muzikální základ na celý život. Paní Jana Křenková mě v dramaťáku ve Žďáře nad Sázavou dala základ v dramatice. Paní Věra Beranová mě přivedla k muzikoterapii, k umění kontaktu s dítětem, k práci s loutkou, k osobnostnímu přístupu v práci s dětmi a učila mě na klavír. S paní Jitkou Pejřimovskou (Jedna z našich špičkových muzikoterapeutů - zde je odkaz na jeden z jejích článků) jsme strávili nejednu hodinu v diskuzích na nesmírně zajímavá témata (hudba - psyché - svědomí) a je pro mne vzorem v mnoha oblastech. Paní Blanka Kolínová - psycholog, psychoterapeut, dramaterapeut, spoluzakladatelka České asociace muzikoterapie a dramaterapie byla jedním z mých největších přátel a konzultantů. Pan Zdeněk Šimanovský mě uvedl do hudebně dramatických her.

Všem velice děkuji.