Co jsem zač

Přišel jsem na svět v roce 1978 v Praze, kde jsem také pobýval do ukončení druhé třídy ZŠ. Potom se započalo stěhování naší rodiny po Vysočině (Lipůvka u Kuřimi, Nové město na Moravě, Žďár nad Sázavou). To mi umožnilo prožít dětství a dospívání velmi blízko přírodě a hlavně v podstatně přirozenějších podmínkách než je dnešní velkoměsto. Učil jsem se u včelaře, lovil hady, sbíral brouky, stavěl bunkry v lese a to vše je mi dnes inspirací.

Díky rodině jsem byl od dětství u muziky. Otec hrál bluegrass (viz fotka níže, kde jsem jako klučík), matka se se mnou piplala od pěti let s houslemi, babička investovala do mých prvních kláves a počítače (pro znalce Amiga 500). Takže jsem to vzal od country, přes klasiku k taneční hudbě.

Náležitě jsem si také prožil období mladého chemika, technika, amerického vojáka (tramping) a pod. Trpělivost mé matky v období mého studia střední zdravotnické školy je pro mě dodnes tak trochu nadpřirozená věc. Je tedy na místě, abych svým rodičům i touto cestou poděkoval.

 


 

Profesně jsem zdravotní bratr s náhledem do psychoterapie. K tomu se mi dostalo hudebního a dramatického a vzdělání. Mé primární nastavení je harmonizace, což souvisí s hudbou a pomáhající profesí zdravotníka.

 

Jan Průcha

Moje zdravotnická dráha byla určena tím, že mám zdravotníky v rodině a definitivně spečetěna náhodným setkáním s elektronovým mikroskopem v Revmatologickém ústavu v Praze 2.

 

Následovalo studium Střední zdravotnické školy, civilní služba v Ústavu sociální péče ve Zvíkovci, kde jsem se staral o mentálně handicapované, a pak práce zdravotního bratra v Nemocnici pod Petřínem, v zubní ordinaci, na gynekologicko-porodnické klinice a u praktického lékaře. Během praxe ve zdravotnictví jsem se obeznámil s lidským srdcem tak, jak by mi to nedala žádná škola na světě. Měl jsem možnost starat se o budoucí maminky, po nocích hovořit s lidmi co nemohli v nemocnici usnout, zažil jsem vděčnost i nenávist co může přinést těžká nemoc a často jsem dělal společnost lidem umírajícím. Byl jsem u porodu svých dvou dětí.

 

Po "zdravotnickém" období jsem začal učit anglické písně a říkadla v soukromých školkách, školách a zařízeních pro děti (Little Bear, International Montessori School of Prague, Mami studio, DC Domeček), postupně jsem také začal vyučovat hru na kytaru, flétnu a foukací harmoniku, ale hlavně jsem dostal možnost pracovat s dětmi v Kojeneckém ústavu s dětským domovem v Praze 4. Tam jsem se seznámil s odborníky z oblasti dětské psychologie a muzikoterapie, a tam se vlastně definovala moje zdravotnicko-muzikantská (resp. muzikoterapeutická) cesta.

 

Nejnutnější základy v oblasti lidského psyché se mi dostaly právě prostřednictvím praxe ve zmíněném Kojeneckém ústavu s dětským domovem, seminářem u Zdeňka Šimanovského, studiem na Pražské vysoké škole psychosociálních studií a na systemickém výcviku v hudebně-dramatických terapiích.


 

Zde jsou jména mých učitelů:

 

  • Pan Miroslav Sekáč (dnes umělecký vedoucí vokálně-instrumentálního souboru Karmína) mě učil od pěti let na housle. Dal mi muzikální základ na celý život.
  • Paní Jana Křenková mě v ZUŠ ve Žďáře nad Sázavou dala základ v dramatice.
  • Paní Věra Beranová mě přivedla k muzikoterapii, k umění kontaktu s dítětem, k práci s loutkou, k osobnostnímu přístupu v práci s dětmi a učila mě na klavír.
  • S paní Jitkou Pejřimovskou (Jedna z našich špičkových muzikoterapeutů - zde je odkaz na rozhovor) jsme strávili nejednu hodinu v diskuzích na nesmírně zajímavá témata (hudba - psyché - svědomí) a je pro mne vzorem v mnoha oblastech.
  • Paní Blanka Kolínová - psycholog, psychoterapeut, dramaterapeut byla jedním z mých největších přátel.
  • Pan Zdeněk Šimanovský mě uvedl do hudebně dramatických her.

 

Všem velice děkuji.

 


 

Copyright © 2018 Rozvoj osobnosti dětí | Jan Průcha. Všechna práva vyhrazena.
Joomla! je svobodný software vydaný pod licencí GNU General Public License.